CESTA K UZDRAVENÍ 3- CESTA K ŽIVOTU

Třetí a finální pokračování mého sdílení, dvou let mého života, dvou let na okraji smrti. Upozorňuji, že tento díl, bude trošku více snový – říkám snový proto, že každý má realitu jinou a pro někoho to může být fakt důvod jít do Bohnic. Proto to berte vše jako sen moji reality – já ji miluji, já ji žiji, jsem DOMA. Mám pocit, že tenhle kus bude nejvíce emoční, slzy mi odcházejí, tenhle příběh odchází a já vím, že mám obrovskou světelnou a stínovou pomoc – moji pomocníci jsou tu se mnou a pomáhají, jak mohou a tak dneska s vámi TADY a TEĎ – odhodím svůj příběh, ukončím ho rituálem a půjdu dál. DĚKUJI

Moje mysl pracuje z nějakého důvodu rychle asi tak v hodinách u některých věcí – hlavně u toho s tím spojením s tělem. Začala jsem si uvědomovat, že bolavé ucho přestalo bolet jen proto, že sem uvěřila jiné realitě a to byla ta, že mám ucpané dutiny a vyléčím to. Tady jsem už experimentovala a zašla si k lékařce, řekla jsem ji, že mám zadní rýmu a nechala se objednat na rentgen dutin a verdikt – v pořádku. A v ten moment mě začalo ucho bolet znova – bylo to neuvěřitelné, jak rychle to reaguje. Jak rychle to funguje.

Všechny mé obrazy a vize – snění jak tomu zde budeme říkat, měli jednu velkou společnou věc.

Vize DOMOVA:

Stojím na pláži, vlají mi vlasy – vypadám normálně, ale dívám se na oblohu a jsou zde vidět planety na obloze – po pláži jde můj muž a drží našeho syna – JSEM DOMA, vím to a je úplně fuk kde to je nebo jak ujetý to je. Cítím to.

Tady v tom období, kdy pomalu mířím k životu, se otvírají moje malby, první napojení na můj domov a stahování této energie. Tento obrázek je první malba, která vznikla z výběru života.

Je úžasná, že? Je to první střípek. V téhle době už je tělo poměrně klidné, pokud jsem v klidné mysli, jakmile ujedu, během hodin se vše mění a jedu zas na té vlně, ale už přehodit to je docela snadné – a tak kdykoliv začínám cítit něco na těle, pozoruji – NEVĚŘÍM myšlence – nevěřím. Vím, kdo jsem uvnitř, nejsem to, co si o sobě myslím nebo dokonce co si kdo o mě myslí. NE NEJSEM – jsem světlo, dokonalá bytost – dokonalá tak jak jsem – se vším všudy – SE VŠÍM.

Představte si, že sedíte s ukrutnou bolestí – Vaše fyzická realita vypadá jasně, je to prostě TAK – a já jsem musela v téhle realitě, nevěřit, nevěřit v bolest, ne – programovala jsem se na zdravý v bolesti, docela vtipné – ale funguje to dokonale, jen ta bolest občas odvádí, ale chce to trénink. Najednou přestane bolest a zavládne klid a pak slyšíte hlavu – hele a nebolí to? A šup jste tam zpátky …

Moje stíny, moje obrazy z minulosti – je jedno jestli to tak je, je jedno, zda to byli minulé životy, na tom už nesejde – je to mou součástí – ale nejsem to já – je to v mém prostoru, prožiji to a je to – žádný příběh o příběhu s příběhem – kdepak. Teď už ne, a pokud mě nějaký příběh chytne, sednu si, pozoruji ho a dýchám a zase dostanu se k SOBĚ k PRAVDĚ.

PODĚKUJ:

V této době, jsem začala dělat to, že jsem děkovala za vše v mém životě, jistě, za to dobré, ale hlavně za to za co jiní neděkují – když mě bolelo břicho a byla jsem v mysli, děkovala jsem, poklonila jsem se a prociťovala vděčnost každou buňkou svého těla.

Celou tu dobu, jsem vlastně dělala stejné věci a čekala jiné závěry, jiné konce, tak jsem si řekla, že teď už ne, že udělám opak, obrátím tu kartu. Budu děkovat, zaměřím se pouze na děkování a budu povolovat veškerý odpor, dovolovat věci. DOVOLUJI

A tady se zvedla vlna a namalovala jsem svoji velkou mandalu – ta energie mě zvedla jako blázen, byl to neskutečný pocit. Věděla jsem, že tohle je teď to, čemu se mám věnovat, že tohle je to spojení s domovem, s DOMOVEM.

DOMOV:

Celou dobu jsem toužila jít domů, ale nevěděla jsem kde to jako je, ale věděla jsem, že je to v dalekém vesmíru. Celou cestu před otěhotněním jsem měla stavy spánkové paralýzy (to je velice zvláštní Vaše tělo spí, ale vy jste vzhůru a nemůžete se hnout, na mě působily navíc nějaké energie, takže mě vibrovalo celé tělo), samovolné opouštění těla a jiné zajímavé zážitky. Když jsem otěhotněla, požádala jsem nahoru, aby to bylo ukončeno, že se na to nyní necítím a ona to přestalo – pak právě v době nemoci, se mi to pomalu otvíralo, ale cítila jsem, že to co to mělo přinést, to přineslo a přijde něco většího. Začala jsem meditovat, začala jsem se nořit do svého duchovního srdce a tady se začali už dít prožitky s mým domovem. Velké světelné bytosti, vypadali jako mimozemšťani a tady se otvírá poslední věc v mém příběhu tohoto rok.

VZTAH K BOHU:

Našla jsem díky meditacím a návštěvě moji tety, rodové zatížení HNĚV, NENÁVIST K BOHU. Zapadalo to do sebe, zase krásně jako puzzle, měla jsem v sobě tolik zlosti na Boha, na světlo na vesmír – docházelo, mi jak jsem mohla žít, jak jsem mohla být na světlem, když jsem se k tomu otáčela ve svém nitru zády.

Když jsem začínala s osobním rozvojem, byla jsem v temnotě jako doma, nikomu se tam nechtělo, lidi se báli a já tam lezla, a tolik jsem tomu rozuměla – ale absolutně mě netrklo v té době, co mi to chce říct – protože na světlo a lítání tam byli jiní lidé, já teda rozhodně ne – vytáhla jsem temnotu a pak už to bylo na lidech, kteří zase byli na světle jak doma, ale ta temnota… Až tady mi došlo, že já se otáčím zády k Bohu, ke světlu, chyběla mi DŮVĚRA – to jediné mi chybělo – DŮVĚRA v BOHA, v proces, v život. Takže jsem se učila důvěřovat, přiklánět se ke světlu uvnitř mého srdce. Bylo to jako objevit diamant uvnitř mého srdce. Pak jsem také pochopila proč, jsem nedůvěřovala, v tom rodě je mnoho násilí, krve a bolesti a nakonec i ten život v té dimenzi, mi ukazuje, jak moc jsem už se nechtěla na Zem vracet.

Slyšela jsem, jak říkám: „Na Zem už nejdu, je tam jen násilí, hněv, bolest.“

Zvláštní, že jsem neviděla v dosti těch vizích smysl života, nějakou radost, nic takového tam nebylo. Naštěstí, jsem tuhle hranici překročila a nyní se točím ke světlu, kdybyste viděli, jakou obrovskou podporu mám, je to neskutečné.

V době kdy jsem už děkovala a věděla všechny ty souvislosti, jsem cítila potřebu navštívit šamanku Taishu Taumu a musím říct, že jindy bych to ani nedala. Vstoupila jsem k ní do pracovny, krásně to tam vonělo a byla tam velmi silná energii – už u dveří jsem si řekla v duchu, že cokoliv se tam stane, prostě poděkuji, no a po vyslechnutí, zazněla věta – No v tomhle Vám moc nepomůžu – kdybych tam přišla dřív totálně by mě to rozsekalo – ale teď jsem jen v duchu poděkovala a jak jsem uvolnila tu energii, začali jsme se více bavit a nakonec to vše krásně ladilo, slyšela jsem už to co jsem sama věděla a bylo to úžasné setkání. Co pro mě má největší přínos u Tai, jsou esence. Dala mi esence, mluvila o mém domovu, což mě dojalo – a namíchala mi esence a hrozně mi to pomohlo, jít v té cestě dopředu, nevracet se, Taisha je člověk, který mi dodal motor, jet navzdory tomu všemu a za to jí děkuji. Byla jsem teď u ní ještě jednou na rodové zátěže žen a krásně se vyladilo a ladí.

Rodová zátěž:

Meditace byli úžasné a já našla meditace od Anny – Duchovní lapálie a úplně to se mnou rezonuje.

Když jsem čistila rodovou linii, zástupy žen a mužů stály na duhovém mostě a tleskali, stála tam i smrt, které jsem vrátila její kosu a ona mi pak řekla: „V dávných dobách mi ji vzali a já skrze děti, jsem posílal znamení, že ji chci zpátky.“

AHA, proto jsem si řešila tu smrt dětí. Pak se obrátila a řekla, že můj čas není a odešla. Usmála se a poděkovala, že může z našeho rodu odejít a vracet se pouze pokud je její čas. Krása.

DUHOVÝ MOST:

Na duhový most chtěla také bytost z mého domova – bytost zářící a vysoká, sestoupila na Zem a její světlo dopadalo na celou planetu, byla tak úžasná – dala své čelo na mé a pak mi darovala strom, vložila mi ho do srdce a plakala. Věděla jsem, že je to domov, že tahle bytost jsem já, že tohle je kus domova.

„Domov máš nyní ve svém srdci, vracej se, když budeš potřebovat, jsme s tebou, posíláme ti dary, tvoř a naplň svůj život tím, že stáhneš náš svět sem dolů na ZEM.“

Ano budu tvořit obrazy, budu malovat to je smysl, který mě naplňuje a ke kterému mě nemoc dovedla.

Pak už jen všichni stáli a tleskali. Stál tam také Metatron, jehož energie zde bude i v roce 2017, je se mnou všude, je to neskutečná podpora. Děkuji

No co říct závěrem, Bylo to silné, těžké – ale zažít v podstatě takovou malou šamanskou smrt byl pro mě lék – být vděčná, více si vážit života a naplnit smysl – ŽÍT. Konečně se náš rod otáčí ke světlu a Bohu, otáčí se k životu k pravdě. DĚKUJI

Jestli se ptáte na jakém matroši jedu – tak každé ráno si povinně píchám život.

ZÁVĚREČNÝ RITUÁL:

Zapaluji svíčku, nořím se do svého vnitřního světa – vidím se, jak stojím nahá na pokraji propasti – je to propast smrti. Vedle mě leží kůže, kterou jsem si svlékla tímto sdílením a držím v rukou knihu – je to kniha o nemoci, jsou to tyhle texty, zaslechnu …

„Jsem tu s tebou, pojď, zahoď to a pojď s námi, do nového roku.“

Vidím onu světelnou bytost můj DOMOV a Metatrona, přehazuje přes mé tělo ochranný plášť a jsou se mnou. Kráčím k propasti, nohy mám jak z betonu, srdce mi v těle lítá, držím tu knihu a vidím, jak moc se toho držím, pláču ale už ne lítostí, ale vděčností, že jsem to zvládla, že jsem si vybrala život.

Bytost DOMOVA mi podává ruku, a když se mě dotkne, příběh se ztrácí a já to vidím s odstupem a to jasně vidím, že to hodím, že už to nechci žít. Najednou je kolem velké světlo, cítím velké teplo a vidím svůj domov – vím, že to dělají proto, aby mě podpořili – vidím pláž, sebe, svého muže a syna – jak se usmívají a říkají“

„Už neumírej, pojď žít, pojď naplnit poslání, pojď. Zvládla jsi to skvěle, ta zkušenost je minulostí, jsi bohatá zkušeností, moudrostí, pojď to žít.“

Vracím se do příběhu, a házím knihu do propasti, pláču tolik vděčnosti a lásky cítím – oni mě jen drží a je tam tolik světla. Pak se otáčím zády k propasti a jdu ke světlu – na duhovém mostě jsou všichni a tleskají a pomalu odcházejí do toho obrovského světla lásky a domova.

Metatron a bytost z mého domova jsem tu se mnou, sedíme na posteli a uzdravují velké rány v energetickém těle. Přesouvají, kódují. Cítím podporu, cítím život. ŽIJI …

Všem kdo chtějí vnímat, chtějí žít děkuji i těm co jsou na své cestě ke stínu – každá cesta někam vede, nelze se ztratit.

Přeji Vám krásné Vánoce a ať je Váš vstup do nového roku s láskou a životem.

Athelaj.