Hluboká VIZE – 23.05.2016 Kutná Hora

Poslední dny, týdny možná to bude i měsíc, se snažím sledovat své myšlenky, své emoce. Nastartovat naprosto přítomný okamžik – pohlížet na emoce a myšlenky jako pozorovatel.

Hluboká VIZE 23.5.2016 Kutná Hora

Nořím se do srdce, sedím na louce, na přesně té louce z vize z pouště. Sedím a naproti mě sedí myšlenky – hádají se pořád něco melou a za mnou jsou emoce. Pozvu je, aby si sedly, abych na ně viděla. Ony tedy vztekle, lítostivě jdou – jedna pláče, druhá kope všude kolem sebe a do toho ten hluk od těch myšlenek.

13241331_608442199305138_1314693649314649791_nSedím a koukám na ně, pozoruji co se děje a vidím, že emoce se drží s myšlenkou. A tak odděluji myšlenku od emoce – zvláštní to věc – přestanete věřit myšlence, programu a emoce začne divně pobíhat sem a tam kam se jako chytne, do jakých sítí vleze, aby tam mohla existovat – ptám se jí? „Proč tu pořád jsi? Co se děje?“
Ukázala mi zas jinou myšlenku a tak jsem ji prostě oddělila, už jsem ji neuvěřila a emoce zmizela ….

Sedím tam a koukám, ozývá se známý hlas …

„Pokud věříš své myšlence, svému vlastnímu neštětí, propadu, nemoci, bolesti, dramatu ať má jakékoliv téma – pak je zde zastoupena i emoce, která tomu všemu dodává na síle a autentičnosti. Když ale přestaneš myšlence věřit a vidíš ji jako něco co přichází a odchází a není třeba se ji držet, pak uvidíš jak emoce najednou neví kudy kam – nemá se čeho chytit a pokud není chycena v jiném starším dramatu zmizí.
Pokud se Ti opakují určité emoce, odděl myšlenku a pokud ji OPRAVDU přestaneš věřit a uvidíš ji jako něco co pluje sem a tam a necháš ji, emoce se nemá čeho chytit a odchází tak jako myšlenka.“

 

Athelaj.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *