VIZE PRO ROK 2019

1.VIZE PRO ROK 2019

 

Krok, další krok – jdu krok za krokem hlouběji do jádra Země, k jádru, k plameni, k energii … jdu. Cítím velké horko, cítím oheň na své kůži, cítím ve vzduchu horkost, nasávám vzduch a cítím, jak horký je, jdu stále, jdu a slyším hlas – „Jen pojď, hlouběji.“

Vidím bytost, která mě volá, která mě vítá je obrostlá květinami a krystaly. Září zelenou barvou, je to GAIA. Je to spojení s naším zrozením, je to spojení s naší krví, předky a vším co je obklopeno tématem krve. První čakra zrození.

GAIA: „Nemusíš říkat čakra, jdi na to po svém, co cítíš, co to pro tebe je?“

Pro mě je to první krok, první zastávka, to nejzásadnější pro mě je to zrození.

GAIA: „Ano, pojďme tomu říkat místo zrození a vše co s tím je spojeno je v něm. Přišla jsem Tě podpořit jít v tento rok hlouběji, ještě víc, než jsi, ještě víc, než myslíš, že je možné.  ZROZENÍ je místo prvního kamene, který staví vztah k životu, ke smrti, ke krvi – tedy pokrevní, tedy linii tvých předků na Zemi – vztah k Zemi tam je také – vztah k sobě.

Slyším hukot, jako by tekla voda, ale není to voda je to krev už ji mám nad kolena a cítím paniku a úzkost, chci utéct, cítím, jak mě stahuje dolů do propasti, utíkám…

GAIA: „Zastav své kroky, neboj se, otevři se strachu a stůj. Stůj ve své vlastní krvi, ve své vlastní zranitelnosti svého rodu, svého genu, svého osudu. Já jsem tu, abych ti pomohla mít odvahu jít do zranitelnosti, jsem tu proto, abych otevřela Tvé srdce a podala Ti ruku – pojď.“

Koukám na své dlaně, jsou na nich nějaké znaky jako by byli vyřezané do kůže, cítím zas strach, cítím bolest – před očima mi jede film mnoha životů, kde krev zalévá celá města, státy, celou Zemi – děsivý obraz plný strachu. Slyším hlas Gaii: „PUSŤ TO“.

 

Dýchám a pouštím se, jdu do strachu jdu do obrazu naplno, tváří tvář krvi, tváří tvář životu se vším, co k němu patří a co mě tak moc děsí. Vidět znamená zastavit se a být otevřená všemu co je viděno – vidět znamená být přítomná ve chvíli strachu, neutíkat ale STÁT.

Tahle vize byla silná v tom směru toho strachu, protože místo ZROZENÍ, místo krve je o pudech, je to o přežití a udržení linii za každou cenu i za cenu strachu, a předává se stále dál – jen teď je čas postavit se svým strachům, stoupnout si do nich a opravdu je UVIDĚT.  Popsat co pro Vás znamenají, co ve Vás vyvolávají a z čeho ten strach vlastně je a přivítat ho – otevřít mu náruč tak jako GAIA – otevřená všemu co nyní je, otevřená všem možnostem.

Otevřete se strachu, otevřete se znamená přijměte, nechtějte měnit, buďte s tím a jen buďte, pozorujte.

 Pro tuto vizi vznikla bytost GAII, která je v této oblasti podporující a tahá nás do větších hloubek, do hlubší podstaty.

 


 

2.VIZE PRO ROK 2019

 

Usínám a vidím obraz, jak sedím v nějaké chladné místnosti, rozhlížím se kolem a je to kostel, místo, kde se necítím vůbec dobře. Zaujal mě jeden obraz na něm je Madona, ale je celá černá, nikdy jsem neviděla černou Madonu.

Slyším kroky a hlasy, lidé vchází do kostela a křičí něco o zázraku, já tam jen sedím a vůbec netuším co se děje. Lidé kolem říkají, že černá Madona je zázračná, že je plná zázraků.

Obraz Madony se hýbá a já se pomalu ztrácím v obraze, který mě vtahuje dovnitř.

 

Jsem v jeskyni u pramene – je tu krásný vzduch a celé to tu vonní takovou zvláštní vůní, jsem tak klidná, tak pokojná, tak láskyplná. Někdo přichází… je černá jako tma, ze které vše vzniká, je jako počátek všeho. Což mě tak podivně uklidňuje – prvopočátek, hodně mi připomíná moji první vizi, kdy GAIA byla CESTA k jádru a nyní už tu jsem a nebojím se tmy, vím že černá barva je spojením veškerého spektra a že z černé barvy vše pochází, je to prvopočátek všeho – odráží se v ní hvězdy, planety, vesmír i já sama.

 

Nic neříká, jen stojí a hledí přímo do mých očí a čím víc hledí, tím větší klid ve mně je, jako když máte pocit, že víc už to nejde a ona na mě působí tak klidně, že mám pocit, že se rozpustím do černé barvy a odpluji do vesmíru.

Tato Vize je úžasná, beze slov, bez nějakých velkých gest, tady v té úrovni totiž už nic z toho není potřeba, tady už jste a víte, že vše, co se děje je v naprostém pořádku, jste si plně vědomi, že tma, stín černá, tma cokoliv z těchto energií, pojmů je stejně důležité jako světlo, láska, porozumění. Tady už nerozdělujeme tady to všechno JE.

 

Vznikla MADONA i ve šperku, jako bytost, která přichází podporovat a ukázat, že stíny nejsou hrozbou, že ze stínu pochází vše, že bez stínu a tmy nebude světlo a je třeba být v klidu a otevřít se všemu co je.

 

Usmívá se na mě, její zlatá záře kolem hlavy je tak oslňující jako když slunce vychází do naprosté tmy. Nikdy není tma věčná, vždy vyjde slunce, a proto buďme vděčni, naučme se být vděčni i tam kde to bolí, nejde, neproudí, nechceme, bojíme – PODĚKUJME a vyjde slunce ze tmy, která nás posunula o krok zase hlouběji.

 

 


3.VIZE PRO ROK 2019

 

Vidím hada, jak se plazí kolem mě, nedýchám, hlavou mě prolétne – nehýbej se. Had se plazí k mému tělu a já zjistím, že se nemohu hýbat, omotá moje tělo a zmizí.

Vidím sebe, jak utíkám, trhám si šaty a na mém těle jsou šupiny, tělo je těžší, nemohu ani jít ruce se mi mění, co to…. Něco se ze mě stává, co? Drak?

Nejsem ještě tak hluboko ve vizi a uvědomuju si, že je třeba zachovat si klid, nadechnout dvě vize a jejich poselství a nechat obrazy být.

Měním se v draka, je to jak sci-fi film – letíííííííímmmmmm ….

Tuhle část si teda užívám, ta volnost a svoboda… TO TICHO …

Tma, nevidím nic, jsem zase žena a kolem jsou všude ještěři, draci a hadi – fuj tohle moc nemusím, štítím se toho všeho.

 

Co to všechno má být? Co tady dělám mezi plazi, sedím tam a nic se neděje, což je ve vizi divné, protož většinou je to slet obraz a pocitů a je to nezastavitelné a tady v tom sedím a nechápu souvislosti delší dobu – což beru jako poselství – někdy nás děsí, že nevíme kudy kam a jak ale je třeba zachovat klidnou hlavu a jen pozorovat, a to jsem v té vizi taky udělala – jen jsem si sedla a pozorovala vše kolem mě, bez lpění porozumět, najít pro Vás a pro sebe nějakou zprávu – nic prostě nic netlačit, nechtít.

 

Pomalu obraz mizí, mám zde nějaké obrazy draků, kteří chtějí do obrazu, ale cítím, že se přišli jen přivítat, jen podívat a být v jedné energii v naší společné vizi. Jsou pryč a já sedím na poušti, kde nic není – jak trefné k uvědomení s těmi plazi – nic není – není odpověď, není výsledek – tedy on je ale ne takový jaký chceme, je to výsledek bez výsledného něčeho, a přesto je to vlastně výsledek samotný, vím že tomuhle porozumět je asi složité, ale líp to asi popsat neumím.

 

Taky vznikl šperk pro tuto vizi a tam je zobrazen had, a přesto není tak úplně hadem a obklopuje úžasný Labradorit, který je spektrem všeho, jako duha – je v něm všechno, a přesto nic co očekáváme, je to skryté je to tak jednoduché ale pro složitost očekávání mnohdy nevidíme.


4. VIZE PRO ROK 2019

 

Poslední vize, je to úplně jiná energii, všude kolem je fialová barva, je to vesmírné a nádherné je to DOMOV. Je to místo kam se vracím nabrat sílu, ano není to sem na ZEM, je to jinam, dlouho mi to nedocházelo, ale je to tak, tolik jsem se na sebe za to zlobila, že nejsem uzemněná až jsem to vše v bolesti uviděla, že to, co cítím je správné a co to se píše, činí ostatní není důležité, je důležité, co cítím já a tam kráčet, tak kráčím NAHORU nabrat sílu, domů… domůůůůů.

 

Krásné barvy, krásná energie, pocitu, že jste tam kde máte být a Vaše tělo, mysl, energie se léčí, abyste byli zas schopni jít a hledat v hlubinách, ve strachu, stínu sami sebe – domov.

 

Touto vizí jsem já, tady už není co čerpat tady v tom místě vím, že stojím JÁ tady jsem doma a tady jsem vizí já sama, a tak je na mě dát vám, podat Vám ruku, abyste se nebáli odlehčit si, jít nahoru přes všechny rady kolem – jestli jste jako já někdy měli pocit, že sem nepatříte, že jste tady navíc, že jste jiní, že jsme mimo tak Vám podávám ruku, protože možná že i ty jen nemůžeš udělat první krok ze strachu tak jako já…. Není to nic špatného není to únik, je to jen nabrání smyslu a sil jít dál.

 

Nedej na to, co kdo říká a konej, jak cítíš, když jsem se na-cítila jak jsem uzemněná, ukázal se mi obraz jak ode mě vede kotva obrovská a jde až k zemskému jádru a tak moc to pálí a když jsem se zaměřila na to horní, šlo jen tak malé světýlko, tam mi došlo že něco není úplně v pořádku a nakonec to byl můj strach, co se asi stane když otevřu ty dveře nahoře víc. Už takhle mi vše chodí vize a obrazy a co se stane až to opravdu otevřu? No přišla náruč, kam se vracím, když mám pocit, že to tu nemá cenu, že je to marný boj a kdy jsem unavená z věčných hlubin…

 

Najdi v roce 2019 svůj domov ať je to kdekoliv dole, nahoře, napravo, nalevo – je to jedno nedej na okolí – ty víš kam jít, ty víš jen se bojíš to udělat. Vytvořila jsem šperk, který prezentuje DOMOV.

Vize, příběhy, které mají poslání pro každého z nás, jen tomu být otevřeni. Vždy jdi k příčině ke ZROZENÍ toho všeho, najdi, ptej se sebe, co to pro tebe znamená, kde se to v tobě děje a pusť to – jdi do strachu a až tam budeš uvidíš, že černá madona není bubák, že je to světlo nejvyšší kvality, jen není ve formě, kterou si představujeme, je to absolutní světlo – nevěříš? Přesvědč se o tom tím, že tam půjdeš a zažiješ to na vlastní kůži. Neočekávej nic, nechtěj nic vědět a vidět dřív, než u toho budeš stát, nech písek přesýpat nech život se dít. A až budeš cítit, že už není cesta, že už není smysl v tom, co konáš jdi domů a naber tam sílu a energii, nasaj svou esenci a podstatu a ponoř se zpět a pokračuj dál.

 

S láskou Ti přeji, aby Tvá cesta byla plná absolutního světla, ze kterého vzejde světlo ve Tvém strachu. Přeji Ti, aby Tvé kroky směřovaly vždy tam, kam cítíš – beze strachu, bez studu, bez domněnek.

Ať jsou Tvé kroky vždy pravdivé, jako otisk Tvé vlastní pravdy ve Tvé zranitelnosti.

 

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů