2. DÍL VZTAHY – DUCHOVNÍ PASTI – NEDOSYCENÍ – ZPŮSOB LÁSKY

Na toto téma vzniká mandala: Volná k prodeji


Partnerství – komunikace – vnitřní dítě 
Nedosycení ve vztahu – Váš způsob vyjádření lásky
40 Cm 
5.000 Kč 

Najdi svou řec lásky, jak a skrze co proudí tvá láska k druhým? 
Najdi kde nejsi dosycen/a, co si druhým sytíš? 
Otevři své srdce, sobě a veškerým možnostem sam/a sebe. 

Vztah začíná tam, kde jste ochotni vidět sebe
Vztah začíná tam, kde jste ochotni vidět druhého 
Vztah začíná tam, kde jste spolu a přesto každý zvlášť. 

Jakmile pracuješ na druhém, nevidíš sebe. Pracuj na sobě a uvidíš toho druhého ❤️🙏

V minulém článku jsem maličko naťukla komunikaci a vnitřní dítě. Ještě u toho zůstaneme a naťukneme za co se můžeme schovávat a jak moc nevidíme kolik lásky vlastně máme. 

Trocha rekapitulace:
Pokud vcházíme do vztahu jako sprateček, jako nedosycené dítě čehokoliv – ať je to láska, pozornost, ve vztahu se nám to vrátí jak bumerang, proto je nutné, z mého pohledu pracovat na svém vnitřním dítěti.  
Druhým tématem byla komunikace, pokud neumíme opravdu naslouchat a poslouchat co ten druhý opravdu říká a nasazujeme tam svou bolest, domněnky atd. Vrátí se Vám to také jako bumerang.

A když získáte bonus 🙂 jako, že je to jisté, že se sejdou ve vztahu dva jedinci spratečka ( kdo nebyl, všichni jsme byli, málo kdo byl a je z dětství dosycen plně) tak se sejdou dvě zraněné děti na písku a bojují o jednu bábovku – nedokážou se domluvit a bojují na svém poli a každý chce urvat kus toho po čem touží, toho čeho má málo a získává to opravdu cestou dítěte, i když se tváří velmi dospěle. Opustit roli dítěte je velmi důležitou součástí jak vcházet do partnerského vztahu. Nikdo nás neprovedl rituálem, nikdo tohle s námi neřešil – je na nás vyřešit si to sami, dosytit se sami- pohladit se, dodat si odvahu, dodat si lásku, pochovat se. 

Dnes bych se ráda věnovala duchovní pasti, která na mnoho lidí číhá, na většinu, těch co se zajímají o osobní rozvoj, možná že mnoho lidí to odradí, ale nemůže se to líbit každému – každý má tu svou cestu, takže …. 

Dostala jsem několik dotazů na karmické vztahy a Dvojplameny – kdo ví, kde se tenhle název vůbec sebral, ale všichni ho hojně používají a nikdo ve své podstatě ani neví co to znamená – tohle vždy šlo mimo mě, možná proto, že žiju ve vztahu ve kterém jsem spokojená, nepotřebuju věřit dalším příběhům – vždyť se učím příběhy odsunout a vnímat samu sebe a tak tyhle témata šli mimo mě a hledání toho pravého nebo hledání nějaké posvátné lásky. Neznamená to, že pokud žiju ve spokojeném vztahu, že stojím na místě, pořád se posouvám, ale nepotřebuji k tomu asi další věci, které mě odvedou zas k něčemu, ale mým cílem je jít k sobě. 
Možná, že někomu to pomůže, že ho to dovede k sobě, mě ale upřímně nikdy žádný myšlenkový konstrukt nedovedl k sobě. 

Lidé tím omlouvají mnoho věcí, nebo hledají neustále něco co vlastně ani neví co. Lidem to zamotá hlavu, začnou se věnovat špatnému příběhu ve své mysli, čtou knihy, studují to a co myslíte? Našli někdy svůj plamen? 

Z mé zkušenosti a praxe, je to asi tak, že většinou lidé, kteří se obracejí na tyto myšlenky, jsou velmi osamoceni, nebo se jim nedaří navázat vztah, jsou sami a snaží se a hledají – a pak přijde záchrana v myšlence nějaké duchovní myšlenky a je to – lidem se uleví – “jo on nebyl dvoplamen, jasně, až si tohle zpracuju přijde” – OMYL nikdo nepřijde – pokud něco dělám s touto pěknou myšlenkou z nedostatku něčeho – nikdy nemůže přijít nic, co Vás naplní, vždy Vás to vysaje – u vztahů je zásadní přijmout stav jak je to nyní, a to někdy není lehké. 

Jsi sama? Jsi sám? Jsi nešťastná? Jsi nešťastný? No tak to příjmy, tady a teď, je to tak. Pokud hledáš něco nebo někoho a tam uvnitř hluboko to děláš, protože takhle to nechceš, tak to nemůže nikdy fungovat, budeš narážet, budeš bourat až to vzdáš. 

Když jsem začala s osobním rozvojem zamotala jsem se taky do pár duchovních konstruktů, které mě odváděli od té podstaty, bála jsem se toho jak je to nyní a nechtěla jsem to akceptovat. Pak jsem ale byla bojem unavená, vzdala svůj boj a problém odešel – můj vztah s manželem měl taky pěkné procesy, byla to horská dráha, na začátku určitě, chtěla jsem se i dokonce rozvádět – ALE vždy mě něco zastavilo – byla jsem spratek, byla jsem rozmazlená a tolik jsem potřebovala dosytit lásku ale on mi ji nechtěl dát, tak jak jsem chtěla já a to mě rozčilovalo. Vzdala jsem boj, aby se on nějak rozvíjel a jela si to svoje a jaké překvapení bylo, že konečně měl prostor pro svou realizaci a problém byl pryč, a láska se otevřela v našich životech jako zázrak – někdo mi v tu dobu řekl, že on je můj dvojplamen, omlouvám se, hodně jsem se smála – ten někdo nás viděl v té fázi, ale kdyby nás viděl někdo na začátku, myslím, že by tohle nikdy neřekl – každý vztah se vyvíjí pokud o to máte zájem, pokud jste ochotni opustit svůj boj a tlak a odpor a zaměřit se na sebe – protože pokud to uděláte, víte přesně zda zůstat nebo jít s partnerem dál. 

On musel ujít hodně dlouhou cestu a já také – bez zkušeností a toho všeho bahna a slunce, by to nebylo možné u mě určitě ne. Teď tu stojíme a jsme šťastni, ale ne tak jak si myslí mnoho lidí – zalité slunce a happy jak dva grepy – Nene život, to je odpověď, není to vždy jasné jako slunce, ale jsme to my – víme o sobě všechno, víme co ten druhý potřebuje a jak to potřebuje. 

Já třeba když mám náladu pod psa a mám pocit, že snad někoho přizabiju, můj muž už neutíká, ani není nepřítomný – ale je se mnou a obejme mě a je to a je po problému, naučila jsem se mu říkat věci stručně a jasně 🙂 a mnoho ženských emočních ejchuchu řešit s ženami 🙂 Vím, že se na něj mohu spolehnout a, že mohu říct cokoliv, ať je to cokoliv – vím, že bude poslouchat a pokud jeden z nás není schopný opravdu naslouchat – vezmu nějaký předmět – néé nebojte nepraštím ho 🙂 ale hrajeme hru … ja držím předmět a říkám co mám na srdci – předám mu předmět a on pouze opakuje co říkám – je to v prvním díle o komunikaci, tak se uklidní emoce moje nebo jeho a najednou slyšíme co ten druhý opravdu říká a potřebuje. 

Zapomeňte na příběhy o lásce a vyřešte sebe, neschovávejte se za něco honosného, za něco vznešeného – to Vám stejně nepomůže. Obraťte svůj zrak na své vnitřní dítě a dosyťte ho, tak jedině můžete být ve vztahu naplněni bez války a pochybných her. 

Pokud nejsi spokojená, spokojený s tím co je tak první krok je to přijmout. Jsem sam/a, fajn – ok tak jo, příjmem to a je to fajn, mám čas na sebe a pohledu dovnitř – vesmír mi možná nechce dopřát vztah proto, abych si sama v sobě, a sám v sobě něco vyřešil a dosytil. Vždy tu negaci přijměte, nebojujte a zkuste to otočit ve svůj prospěch. 

Nemaskujte duchovní cosi za Váš vlastní strach se podívat věcem opravdu do tváře, buďte upřímní, buďte otevření, buďte pravdivý sami k sobě, protože pokud to nezvládnete těžko to můžete chtít po druhých natož po partnerovi. 

A teď trošku praxe:

Zkuste se zamyslet, co si ve vztahu sytíte – co Vám ve vztahu chybí? 
Láska? Pozornost? Důvěra? Pocit bezpečí? Ocenění? 
Čeho cítíte nedostatek? Co se Vám nedostává? 

A pokud si na otázku odpovíte, klidně si to zapište a nechte to na sebe působit – Proč tolik toužím po … (doplňte si svoje témátko) a jakým způsobem toho chci dosáhnout a jak toho dosahuju? 

No a cesta jak z toho bludného kruhu ven je, dosytit si to co nám chybí SAMI – jakmile přestanete sytit cokoliv zvenčí, celá ta situace se odlehčí a přestane být tlak na partnera i sami na sebe. Zkuste zjistit, co si skrze někoho chcete doplnit? Kdo Vám to nedal když jste byli malý? Co přesně Vám nedal? A jak si představujete, že se to má dostávat? 

To je velmi důležité – domněnka jak se to má sytit, co by měl partner dělat.
Mnohdy nám lidé kolem nás dávají to co chceme ale ne formou jakou my vyžadujeme a to je další velký zádrhel. Chcete lásku, ale svým způsobem, nechápete vůbec to, že už to dostáváte, ale jinak – jo, někdy ty způsoby jsou fakt ujetý :), ALE když to v tom jste schopni vidět, uvidět, že i ten druhý je nedosycený, velmi se Vám uleví. 
Mnoho lidí dává lásku najevo způsobem, který jim určitým způsobem vyhovuje a kterému oni sami rozumí- třeba vaření 🙂 když to nechcete jíst, jsou dotčeni, naštvaní – protože si to berou osobně – oni přece vaří s láskou a to, že vy to nechcete tím odmítáte je samotné. 
Znám i muže, který svou lásku dával najevo skrze práci doma – stavěl dům, kutil v dílně pro domácnost atd. A jeho žena viděla jen to, že si hraje v dílně a k ničemu to není 🙂 místo, aby dělal něco pořádného – jo někdy jsme prostě zaslepeni tou touhou naší podoby lásky, jak by měla vypadat – jenže tak to nefunguje – musíme uvidět na začátku toho všeho, že láska nemá omezení a každý k tomu má svůj vnitřní důvod, proč zrovna ten způsob, ale to dosycení, které mu chybí je na něm samotném, to nikdo za nikoho neudělá. 

Najděte svůj způsob lásky, najděte způsob lásky druhých a nechte jim ho – přijměte ho s pochopením i toho, jak vy sami tak i oni si něco sytí a je třeba dát lidem prostor a ustoupit do vnitřního světa a léčit sami sebe. 

To si myslím, že je nejvíc podstatné. Přijmout to jak je to nyní, tam kde jste, kde stojíte, kde stojí druzí a zaměřit se na sebe, své vnitřní potřeby a sytit je zevnitř.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů