DUCHOVNÍ PRAXE – Odpor, odpuštění

Odpor, mnohokrát jste to slovo slyšeli, určitě aspoň jednou z oblasti osobního rozvoje. Hodně se o tom píše a mluví, ale mnoho lidí to celé zaměňuje za slovo HRANICE. Pokusím se Vám ukázat svůj pohled ze své zkušenosti a svých procesů a zároveň Vám odhalit, jak s tím pracuji v praxi. 

Zažila jsem mnoho odporů ať už v oblasti hojnosti, zdraví a nebo odpor k někomu nebo něčemu. 
Mnoho lidí říká, že odpor je správný, ukazuje to, co už nechceme, ale já odpor mám jako stav, kdy odmítám něco nebo někoho a vede mě to do silných emocí, odmítání a takového tvrdého přístupu – je to taková zeď přes kterou nejede vlak, je to vlastně zeď, která Vás odděluje od poznání. 
Odpor je vedený názory, že jen vy máte pravdu a ty ostatní názory, nepřijímáte a máte pocit, že musíte lidi o své pravdě přesvědčovat – jak tohle někdo dělá – utíkejte :))) 
Nebo je vedený určitým stavem, kdy onemocníte a máte v sobě odpor směrem k nemoci – snažíte se uzdravit, snažíte se dostat z bodu A, tedy nemoci do bodu B tedy zdraví – z čehož vyplývá, že nepřijmete to co je a stavíte mezi sebe – nemoc a zdraví zeď, takže k uzdraven nemůže ani dojít – není to průchozí. 

A tak je to v každé oblasti, když jde o peníze, snažíte se vydělat a tím jste opět v odporu s tím co je, nechcete stávající stav neboť Vám spouští mnoho emocí, které se Vám nelíbí, jenže dokud budete v odporu s tím co je, nikdy nemůžete být jinde. Třeba v penězích to může být téma JISTOTY 🙂 to znám velmi dobře. 

A teď ten rozdíl – je ODPOR a jsou HRANICE – jenže hranice bez odporu nelze najít – pokud máte nastavené nějaké hranice, co víte co chcete a co nechcete není tam odpor, je tam pouze pochopení, je tam pouze přijetí všech zkušeností a hranice plyne sama – to už nechci, tady vím, že do toho nepůjdu, potřebuju to jinak – dokud ale máte v hranici díru jménem odpor, tak je to velmi slabá hranice a otřásá se s každým útokem toho odporu. 

Nejlépe to asi pochopíte na příkladech z mého vlastního života. 
Když jsem začala podnikat, neměla jsem vůbec nastavené hranice a lidi mi přes ně pěkně lezli, a dokud jsem tam měla boj s tím co dělají a odpor k tomu proč to dělají, tak se hra odehrávala velmi silně – stalo se mi, že jsem na začátku nechtěla zálohy, a lidi mi pak psali, že na to teď nemají – já do toho vložila energii a ona se jaksi nevracela. Nebo chtěli po mě splátky a pak si to rozmysleli – tam se vynořil odpor a dokud jsem to neuvolnila v odporu, nepřijala to co je, jeli ty lidi pěkný tlaky na mě. Když jsem ale povolila odpor, že moje klientela je velmi specifická a že nelze všem vyjít vstříc, začala jsem si uvědomovat, jak moc ten odpor začínám povolovat a už proti tomu nebojuji a z toho vznikla má hranice – bez odporu a zbytečných emocí – prostě to tak JE a buď se s tím někdo popasuje nebo ne a dál tam není nic …. roste to tak je, nemusím to řešit a hle – takové klienty jako na začátku prostě nemám. 

Pak v téhle oblasti práce to bylo i s hodnotou, když jsem vědomě svou hranici posouvala, abych uviděla kde je ten odpor – jednou jsem měla tvořit obraz pro jeden projekt, zajímavé bylo, že jsem si jako neřekla o zálohu, už to bylo divné, ale mělo to důvod, poté byli jaksi neshody v tom jak to probíhá, já pracuje zcela intuitivně a oni měli jiné představy a tam se začínal klubat odpor. Celou dobu jsem posouvala své vlastní hranice a oni více a více vcházeli do toho mého prostoru a tlačili mě velmi silně do rohu, já se tak cítila. Když jsem ale uvolnila odpor – přijala, že pro mě takové projekty nejsou, nebo spíš, že pro mě nejsou lidé, kteří mají představu a jedou si svoje a tak jsem i přesto, že nakonec ve finále chtěli obraz, moje cena se zvýšila tím jak jsem opravdu na tom energeticky pracovala a nic ke mě nepřicházelo, jen další nucení kroku zpět, jsem se rozhodla že tento projekt nepodpořím ani za kufr peněz. A byla jsem na sebe tak hrdá, udržet si tu hodnotu té práce a díky těmto lidem jsem si velmi dobře zpracovala další odpor z kterého vychází jasná hranice o které není třeba již mluvit, prostě tak je. Hranice která jasně určuje, co už chci a co už nechci – je to docela srandovní, vlastně vědomě jsem dovolila těm lidem mě dostat úplně ke zdi, kde byla možnost vidět to kde můj odpor sídlí a pak to uvolnit a nastavit podle zkušenosti. Je fakt, že já jdu do extrému i v té praxi, takže je možné, že si tady teď budete klepat na čelo, až uvidíte mou praxi 🙂

JAK S TÍM PRACOVAT V PRAXI:

ODPOR – ať už je jakýkoliv na tom nezáleží, je dobré ho sledovat. To už jsme si psali posledně pozorování emocí, žádný příběh nic, jen pozorování toho co se vlastně děje – pokud přijde myšlenka je to dobré vodítko kde to povolit. 

Když jsem byla nemocná 3 roky, a nevěděla už kudy kam a vzdávala svůj boj za zdraví, přišlo mi jak z čitého nebe, že už nezbývá nic jiného, než přijmout to co je – NEMOC.
JAK TO POVOLIT – no v extrému nejlépe – z čeho jsem měla největší strach? UŽ NIKDY NEBUDU ZDRAVÁ – Dobře, povolím a přijmu to, že už NIKDY NEBUDU ZDRAVÁ – Tady Vám pomůže právě to cvičení z minula – pozorovat vše co se odehrává s tím co je pro Vás nejhorší – žádný příběh, nic jen pozorovat a projet si emoce v těle.
Nejde to hned, ale mám jednu pomůcku, která to zrychluje 🙂 
Pokud jste ve velkém odporu, pokud jste ve velkém strachu, pokud nejste schopni odpustit pak je nejlepší se tomu poklonit a to doslova. 

Když jsem po porodu onemocněla, musela jsem v sobě povolit tu nejtěžší věc a to byla krutá myšlenka, že můj syn zemře, nebudu psát tady celý ten příběh, ten je na mém blogu. Musela jsem toho povolit hodně a proto to taky trvalo 3 roky, to ale poslední co mi zůstávalo bylo NIKDY NEBUDU ZDRAVÁ to teda jelo hodně silně a jednoho dne mě napadlo si před tím kleknout, prostě to udělat a poklonit se a PODĚKOVAT, že už nikdy nebudu zdravá, že už nikdy se toho nezbavím. 

Jednoduše se to čte, ale zkuste si to pokleknout před tím, fakt si kleknout, sklonit hlavu dolů a tomu co se děje jen děkovat – bez ohledu na to co říká hlava, já když mě bylo zle a nemoc byla opravdu silná, jsem každou chvíli klečela a děkovala, tím jsem velmi rychle ten odpor k té nemoci pustila a jakmile jsem pustila odpor, že už nikdy nebudu zdravá, má nemoc odešla. 

TAKŽE? 
Zkuste odpor přijmout v extrému. Co je nejhorší scénář pro Vás? Čeho se nejvíc bojíte? A to obraťte v extrém – už nikdy nebudu zdravá, už nikdy nebudu mít peníze, přijdu o vše , navždy budu sama, nikdo mě už nikdy nebude chtít atd. 

A pak si cvičte klekání, pokloňte se tomu všemu s čím bojujete, nepůjde to hned, bude to drhnout, možná bude už jen odpor si kleknout, to nevadí, prostě to udělejte i přes ten obrovský pocit odporu, že tohle vy dělat nechcete. 

Tohle cvičení dělám vždy, když jsem v nějakém procesu a jeho trvání je delší než bych jako chtěla, poznám, že něco zadržuju a klekám a klekám a děkuji – Je to vlastně určitý způsob jak přijmout to co je a ještě si to přijmout v tom nejhorší scénáři. 

Najděte způsob jak to co čtete, slyšíte převést do praxe, jen tak můžeme své životy uvolnit, jen tak můžeme svou duši pozvednout. 

Děkuji a ať Vám to slouží k osobnímu rozvoji v praxi. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů